Ropucha obecná - Bufo bufo

21. března 2007 v 17:36 | priroda.cz |  UčiVO
Přemýšleli jste někdy proč se v pohádkách "ošklivé a odporné" ropuchy mění vždy v překrásné princezny?

Vzhled
Ropucha obecná je z našich ropuch největší. Dosahuje délky až 12 cm, v jižní Evropě dokonce až 20 cm. Barva hustě bradavičnatého hřbetu je špinavě šedohnědá nebo narezavělá. Spodní zrnitá strana je šedožlutá. Mladé ropuchy bývají svrchu nevýrazně skvrnité. V době rozmnožování mají ropuchy pokožku méně drsnou a jejich zbarvení je živější. Ale kontrast mezi normálním a jarním zbarvením není tak výrazný jako například u čolků. Za očima mají ropuchy dosti velké příušní jedové žlázy. Ušní bubínek je u některých jedinců dobře viditelný, u jiných nezřetelný. Samci se od samic liší především velikostí. Délka těla samců je až 80 mm. Samci mají tmavé zrohovatělé mozoly na prvních třech prstech přední končetiny a na prostředním dlaňovém hrbolku. Rezonanční měchýřek u tohoto druhu chybí. Samičky jsou o něco větší. Dosahují délky i přes 120 mm.
Příbuznými druhy vyskytujícími se u nás jsou ropucha krátkonohá a ropucha zelená.
Rozšíření
Ropucha nemá velké nároky na určitý typ prostředí. Je domovem nejen v nížinách, ale i v horách- u nás asi do 1200 m . V Himálaji žije až do 3000 m. Žije téměř po celé Evropě mimo Irska, Sardinie, Korsiky a Skandinávie severně od 66° 40´ s.š, dále v severozápadní Africe a v mírném pásmu Asie až do Japonska. U nás žijící ropucha obecná severní (Bufo bufo bufo) je hojná po celém území. V Krkonoších se vyskytuje ojediněle i na Sněžce.
Způsob života
Ropucha žije v lesích, na polích, zahradách i v okolí lidských sídel. Přezimuje v úkrytech na suchu. Ve vodě se zdržuje jen zjara v době páření. V té době je aktivní i přes den, avšak potravu nepřijímá. Samci se ozývají chrochtavým nebo skřípavým skřehotáním. Mimo dobu rozmnožování je ve dne většinou ukryta v děrách, pod kameny apod. U mě si našla skrýš v mezeře staré kamenné zídky ohraničující pozemek. Za potravou se vydává zpravidla za šera a v noci, kdy vylézá z úkrytu a začne slídit po potravě za kterou ji slouží červi, slimáci a různí pozemní členovci. Kořist zpozoruje až zblízka, upoutaná jejím pohybem. Zmocňuje se jí rychlým vymrštěním jazyka a okamžitě ji polkne. Stane-li se, že ulovený živočich je příliš velký a nedá se spolknout najednou, pomůže si přední packou. Žravost ropuch je příslovečná, a protože spotřebuje velké množství škodlivých živočichů, není o její užitečnosti pochyb.
Zmínil jsem se již o příušních jedových žlázách zvaných parotidy vylučujících ostrý dráždivý sekret. Běda nezkušenému predátorovi, který vezme ropuchu do tlamy. Kožní jedy ropuchy vyvolávají silné pálení na sliznicích , můžou vyvolávat nejen vyrážky, ale i křeče a poruchy zažívací soustavy. Žádné zvíře, které jednou vzalo ropuchu omylem do tlamy už svůj pokus neopakuje. Může se ovšem stát, že nějaké zvíře účinek ropušího jedu nezná a na ropuchu zaútočí. Tehdy se žába snaží zapudit nepřítele výhružnou pozicí. Staví se na natažené nohy a nafukuje se. Nijak vábně přitom nevyhlíží. Za normální situace, kdy si ji prohlídneme zblízka se vám ovšem určitě nebude zdát tak odporná . A všimněte si těch očí. Jsou krásně žluté s černou zornicí ve tvaru vodorovného oválu.
Rozmnožování
Než se začnu zabývat rozmnožováním ropuch dovolím si krátké intermezzo. Velmi pěkně popisuje život těchto obojživelníků Jan Rys ve své obrazové publikaci Vteřiny u rybníků, řek a tůní. " Přibývající teplo jarních dnů ruch kolem žabích rybníčků zvyšuje a slavnostní nálada svateb dosahuje vrcholu. Zástupy mířící k vodě mohutní, přidávají se i vdavekchtiví příslušníci mokrého společenství ze všech ostatních druhů rodu. Nakonec zahoří láskou i váhavé samotářské ropuchy. Zanechávají večerních lovů slimáků, červů a pavouků, přestanou se bát denního světla, vylézají ze svých podzemních skrýší a zamíří si to přímo k vodě."
Brzy na jaře, někdy už od poloviny března se ropuchy páří. V té době žijí ve vodě a samečkové s vypoulenýma očima nad hladinou evokují pohádkové vodníky. V době páření vznikají samečkům na dvou až třech prstech předních nohou rohovité, skoro černé mozoly.Tyto mozoly slouží k pevnému uchycení na hřbetě samičky. Samci totiž početně převažují nad samicemi a tak se často nezadaní samečci snaží soka z hřbetu samičky sundat.. Desítky bachratých žabáků se dvoří svým vyvoleným. Při páření objímá samec samici za jejíma předníma nohama a snaží se co nejrychleji ji oplodnit svým mlíčím. Samička klade až 10 000 vajíček ve velkých chomáčích mezi rostlinstvem stojatých vod. Jsou to dlouhé rosolovité šňůry, vždy tři až čtyři vajíčka vedle sebe. Každé vajíčko je chráněno souvislou želatinovou bílkovinnou blankou zabraňující zaplísnění. Asi za deset dní se z vajíček líhnou téměř černí pulci velcí pouze 5mm. Z našich žab jsou nejmenší. I u příbuzné ropuchy krátkonohé jsou pulci dlouzí až 8 mm.
Vývoj pulců bývá zpravidla zakončen počátkem června, kdy se malé ropušky rozlézají po okolí rodné vody. Stává se tak přžedevším po dešti. Mnohokrát jsem se už s tímto jevem setkal. Ovšem naprosto nezapomenutelný byl zážitek ze Slovenska. Pobýval jsem v Malé Fatře a po jedné prudké bouřce jsem si vyšel na procházku.
Polní cesta se černala desítkami, možná stovkami tisíc malých ropušek. Bylo jich tolik, že jsem musel zůstat stát, abych žádnou nezašlápl. Jak sluníčko vysoušelo cestu, neohrabané ropušky se snažily na svých krátkých nožkách zmizet v mokré trávě. Místní mi tvrdili, že žabičky napršely z nebe. S podobnou pověrou se občas setkávám i v Čechách. Koncem září ropuchy z naší přírody poznenáhlu mizí. Uchylují se do suchých podzemních dutin, daleko od vody. Zřídka si vyhrabou i vlastní nory. Staré ropuchy zalézají do zimních úkrytů dříve než mladé.
V zajetí se dají chovat ropuchy poměrně snadno. V potravě nejsou vybíravé a nejraději mají moučné červy. Zvyknou si a dokonce poznají svého chovatele. Rostou velmi pomalu a pohlavní dospělosti dosahují samci ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku. Dožívají se v průměru 4- 9 let i když Brehm dokonce uvádí, že jedna ropucha strávila v zajetí 36 let!
Ochrana
Ropucha je velmi užitečný živočich prokazující člověku značný užitek hubením škodlivého hmyzu. Bohužel člověk je v přírodě jejím největším nepřítelem. Velké množství ropuch uhyne na otravu organofosfáty a těžkými kovy. Ještě větší množství přijde každoročně o život pod koly automobilů při jarní migraci k vodním zdrojům.
Chráněna je dle vyhlášky č. 395 / 1992 Sb.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | 30. ledna 2008 v 19:18 | Reagovat

Díky za pomoc do projektu!!!!!!!!!!!!!!!!!:-)

2 jj jj | E-mail | 14. února 2008 v 20:42 | Reagovat

jj asi nejak tak

3 Lucka Lucka | E-mail | 25. března 2008 v 18:25 | Reagovat

Ten obrázek mi fakt pomohl.

4 ďiky ďiky | 10. dubna 2008 v 17:16 | Reagovat

díky=)

5 lenka lenka | 12. dubna 2008 v 20:03 | Reagovat

dobrý

6 Andrea Andrea | Web | 20. dubna 2008 v 16:38 | Reagovat

Díky mocinky ten obrázek mi taky moc pomohl mě li jsme sehnat do školy vybrané druhy obojživelníků tak díky

7 Adelka Adelka | 30. září 2008 v 21:26 | Reagovat

dekuj moc za referat aspon nemam kuli

8 ciklo ciklo | 26. listopadu 2008 v 19:22 | Reagovat

vy ste magoooroovéé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

9 awfdwqaesdfqd awfdwqaesdfqd | 17. května 2012 v 10:09 | Reagovat

jas,jdnlsakehfqdw

10 dybgdefrg dybgdefrg | 17. května 2012 v 10:10 | Reagovat

cs

11 BenyA BenyA | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:05 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

12 FelixF FelixF | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:38 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama