Mokřady

15. ledna 2007 v 18:48 | OŽP od Lucie |  NašE rEfeRÁty
CHARAKTERISTIKA:
Pod pojmem mokřad si můžeme představit stále, či jen po určité období roku, zatopené území nebo území s půdou, která je stále nasycená spodní vodou. Jedná se o území, která tvoří jakýsi přechod mezi suchozemskými a vodními ekosystémy. Tyto ekosystémy mají mnoho podob, které se vždy liší od těch ostatních.

dají se rozlišit na:
- bažiny
- tůně
- rašeliniště
- slatiniště
- lužní louky a lesy
Nejvíce se vyskytují asi rašeliniště:
- základní podmínkou pro vznik tohoto ekosystému je nepropustné podloží, které dokáže na povrchu zadržet velké množství vody. Odumřelé rostliny se na vlhkém podloží rozkládají bez přístupu vzdušného kyslíku a v chladu - podléhají tzv. zrašelinění. Možná jste už měli v ruce vysušenou rašelinu koupenou někde v obchodě a víte tedy, že takto upravená je velmi lehká a drobivá. Jinak je to ovšem s rašelinou přímou na rašeliništi. Díky velkému množství vody je to stále mokrá, mazlavá, poměrně páchnoucí černohnědá hmota.
- rašeliniště vzniká velice dlouho, proto je téměř nemožné vytvořit ho uměle. Za rok se vytvoří poze 1 - 2 milimetrový sloupec rašeliny. Metr vysoký sloupec rašeliny se tedy tvoří 500 až 1000 let. Naše rašeliniště dosahují výšky zhruba osmi metrů. Z toho lze vyčíst, že u nás existují 4000 až 8000 let. Ve světě jsou však ještě mnohem starší rašeliniště.
- např. v Německu je rašeliniště s 25 metrovým sloupcem rašeliny.
- tento ekosystém není významný jen svoji geologickou stavbou, ale i vzácností fauny a flory, která je často vázána na tento typ ekosystému. Hlavní složkou flory rašelinišť jsou mechy, zejména pak rašeliník.
Rašeliništi podobný, ale nížinný ekosystém je slatiniště:
- rozdíl je především ve skladbě půdy. Slatina, jak se říká půdě slatinišť, je mnohem bohatší na živiny a má narozdíl od kyselé rašeliny neutrální půdní reakci. Právě slatiniště patří v současné době k nejohroženějším typům ekosystémů v naší krajině. Velmi často jsou totiž přeměňovány na ornou půdu.
Ø Přeměny na ornou půdu = meliorace
Díky ním naše příroda přišla o značné množství přírodních zásobáren vody a mnoho živočišných i rostlinných druhů. Podobně jsou na tom i tůně. Malé, mělké přírodní nádrže, které padnou za oběť například černé skládce nebo jsou naplněny hlínou z blízkého pole, která sem byla spláchnuta větším deštěm. .
Mokřady na celém světě zadržují přibližně 11 470 km3 vody, což je dvojnásobek oproti množství, které zadržují umělé nádrže.
Mokřady se během let mění. Z tůní či mělkých rybníčků se, po tom co zarostou rákosem a jinými vodními rostlinami, kterým se zde daří, stávají neméně cenné podmáčené lužní louky. Mokřady jsou obrovskou zásobárnou vody nejen pro malé potoky a jezírka, ale nezřídka na těchto místech začíná voda svoji pouť velkým veletokem. Mokřady však nejsou jen prameništi, ale vyskytují se po celé délce toku, který tak v suchém období zásobují vodou.
____________________________________________________________________________
FLÓRA:
V takovéto vlhké krajině si velmi libují některé druhy, které jsou vázány přímo na tento ekosystém a jinde je tedy nenajdeme. Lze říci, že tento ekosystém je nepříznivý pro růst rostlin. Je to zapříčiněno nedostatkem kyslíku v půdě. Zde rostoucí rostliny to řeší odlišnou stavbou těla. Mají vůči agresivním produktům anaerobního rozkladu odolnější pokožku a mnohem větší mezibuněčné prostory v dolní a střední části stonku. V těchto lokalitách se kromě mechů vyskytuje například orobinec. Známou travinou podmáčených luk je například ostřice či sítina. Velmi výraznou rostlinou tohoto společenství je například žlutě kvetoucí blatouch bahenní, kosatec žlutý nebo obecný. Na našich mokřinách lze vidět (vzácně) i kosatec sibiřský. Zajímavou rostlinou je i obojživelný rdest, který normálně roste ve vodě jako dnes ohrožený leknín. Pokud však tůň vyschne, rdes vytvoří krátkou lodyhu se zakrnělými listy, které tvoří růžici a kořeny má zakotveny v bahně.Za ohrožené druhy lze jmenovat třeba stulík žlutý nebo plavín šítnatý.
Na mokřadech se nedaří stromům. Rostou zde jen do malé výšky a brzy odumírají. Vydrží zde jen takové dřeviny jako je vrba, olše a topol, z keřů pak krušina a střemcha.
FAUNA:
Nebývá o moc druhově pestřejší než v okolních biotopech. Z hlediska fauny jsou však mokřady důležité především tím, že hostí mnohem více životních stádií různých druhů živočichů, například hmyzu či obojživelníků. Z hmyzu lze jmenovat snad všudypřítomné komáry či pakomáry nebo vážky, ovády, muchničky či muchničky. Mokřady si oblíbily také některé druhy motýlů.
Výskyt obratlovců silně záleží na velikosti mokřadu. Pod dekou tvořenou z různých trav se ukrývají vyšlapané cestičky hlodavců, například hrabošů či myšek drobných. Tyto myšky je sice obtížné spatřit, ale co lze vidět jsou jejich upravená kulovitá hnízda umístěná na vegetaci ve výškách i kolem jednoho metru nad zemí.
Z ptáků lze zde spatřit i jedinou naši sovu, která hnízdí na zemi, kalouse pustovku. Zajímaví jsou i například chřástalové se svými dlouhými nohami a prsty na nohou, které jim umožňují snadný pohyb v bahně. Málokdy je tak vidíme, při útěku před námi vzlétnout a vůbec tedy nevíme, že tam nějaký chřástal byl. Za zmínku stojí i malý drobný, spíše chrčící než zpívající, pěvec cvrčilka.
Typickými živočichy pro tento ekosystém jsou samozřejmě obojživelníci. Kromě hmyzu jsou právě oni představiteli druhů, které se zde vyskytují v několika životních stádiích, od vajíčka, které se vyvíjí ve vodě, larvy - pulce až po dospělce, který žije po většinu života na souši. Tato proměna z pulce v dospělce trvá zhruba dva měsíce. Obojživelníci patří mezi druhy specializované na takováto území, takže je jinde než v blízkosti mokřadů nenajdete. Jmenujme například rupuchy, rosničky, z ocasatých pak čolky.
Nyní se ještě vrátíme k primitivnějším živočichům, které lze spatřit jen pod mikroskopem. na tyto živočichy nazývané někdy plankton jsou močály a zarostlé rybníky bohaté. V okulárech mikroskopů můžete objevit například prvoky, vířníky a mikroskopické korýše.
Význam mokřadů:
Představují přirozenou zásobárnu vody v krajině a mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek. Poskytují vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů. Mokřady jsou považovány za vysoce cenné biotopy.
Ochrana mokřadů:
- ochranu významných mokřadů řeší tzv. Ramsarská úmluva. Vyhlášena byla v íránském městě Ramsar 2. února 1971. Na plnění závazků z ní plynoucí pro Českou republika (přistoupila 1. ledna 1993) dohlíží Český ramsarský výbor.
- ramsarská úmluva o mokřadech, oficiální název Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, byla sjednána UNESCEM v íránském městě Ramsar v roce 1971. V současné době má úmluva 138 smluvních stran.
- ramsarská úmluva je první mezinárodní úmluvou zaměřenou na ochranu a rozumné využívání přírodních zdrojů a jednou z mála úmluv chránících určitý typ biotopů. Prostřednictvím úmluvy je zajišťována celosvětová ochrana všech typů mokřadů.
- každá smluvní strana je m.j. povinna zařadit alespoň jeden mokřad do "Seznamu mokřadů mezinárodního významu". V současné době je na tomto seznamu vedeno 1369 mokřadů o celkové rozloze 119,6 mil. hektarů.
- podepsalo ji více než 120 států světa
- k přistoupení k Ramsarské úmluvě plynou pro stát dvě základní povinnosti:
· Vymezit na svém území alespoň jeden mokřad mezinárodního významu.
· Účinně chránit ostatní mokřady, tedy chránit je prostřednictvím vlastní legislativy.
- za mokřad se dle Ramsarské konvence považuje "území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka nepřesahuje při odlivu šest metrů".
Pro vymezení mezinárodně významných mokřadů byla na 7. konferenci Ramsarské úmluvy v květnu 1999 přijata nová kritéria.
V současné době je do tohoto seznamu zapsáno celkem 10 lokalit z České republiky o celkové rozloze 37 099 ha. Tyto lokality lze rozdělit na tři rozdílné soubory vzhledem k převažujícímu charakteru mokřadu:
  • rašeliniště (7 220 ha),
  • rybniční soustavy (12 907 ha)
  • mokřady vázané na nivní polohy podél říčních toků (16 972 ha).
České ramsarské mokřady ("Ramsar sites")
Krkonošská rašeliniště
Lednické rybníky
Litovelské Pomoraví
Mokřad dolního Podyjí
Mokřady Liběchovky a Pšovky
Novozámecký a Břehyňský rybník
Podzemní Punkva
Poodří
Třeboňská rašeliniště
Třeboňské rybníky
Šumavská rašeliniště
Význam pro člověka:
Z hydrologického hlediska mají bažiny, rašeliniště a slatiniště význam především proto, že jsou to přirozené vodní nádrže, které zásobují toky vodou, která z nich vytéká. Jejich vliv se projevuje příznivě v odtokovém režimu těchto toků, a to zejména tím, že v suchých obdobích mají relativně vyšší průtoky. Celkem je ve všech bažinách na povrchu Země obsaženo 11 470 km3 vody. Je to více než je dvojnásobek množství vody zadržené v umělých vodních nádržích.
Ochrana mokřadů u nás
Ochrana mokřadů a vodního prostředí jako takového se stala jedním z hlavních problémů, kterým se věnuje sdružení Arnika. V kampani Živé Labe se snaží například uchránit před zničením dosud neregulovaný úsek Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem. Tým Bořena - pobočka Arniky pro změnu chrání mokřadní ekosystémy v západní části Českého středohoří. Ostravská Arnika se pro změnu zaměřuje na ochranu meandrů Odry.
Jak vlastně rašeliniště vzniká?
Organismy odumírající v mělkých jezírkách nebo podmáčených loukách se kvůli nedostatku kyslíku nerozkládají vůbec nebo jen velmi pomalu. Nerozložená rostlinná hmota vytváří vrstvu rašeliny. Ta je nasycená vodou, na jejím povrchu je ale velmi málo živin. Ty jsou zde sice nakumulované, ale nejsou rozložené na ionty, takže rostliny je nemohou využít. Když rašeliniště odvodníte hlubokým kanálem, dojde k rozkolísání hladiny vody. Vrstvy rašeliny se provzdušní a odstartují se rozkladné procesy. Z rašeliny se začnou uvolňovat živiny. Toho využívají všechny druhy z okolí, které se na rašeliniště dostávají. Vytvářejí velkou biomasu, rostou rychle, mají hodně semen, jsou konkurenčně silné. Původní druhy proto velice rychle vytlačí.
Revitalizace rašelinišť je...
A jak se vlastní revitalizace provádí? "Odvodňovací kanály se přehrazují systémem dřevěných hrází, háze podle ní nejsou rozmisťovány podél rýh náhodně. Metoda je založena na stanovení hladiny vody, na kterou ji chceme v odvodněném typu mokřadu zpátky zvednout. Je jasné, že cílová hladina vody bude jiná v centrální části vrchoviště, kde se ji budeme snažit udržovat deset centimetrů pod povrchem, a jiná v okolních rašelinných podmáčených smrčinách, kde může kolísat třeba 30 až 40 cm pod povrchem.Po přehrazení by měl vodní sloupec a úseky mezi jednotlivými hrázemi postupně zarůst vegetací. Úspěšně revitalizované rašeliniště se pozná i podle toho, že zde, paradoxně, začne odumírat kleč, která se má správně nacházet jen po obvodu rašeliniště na sušších místech. Rašeliniště se zahrazují dvěma typy hrází, jednak obyčejnými dřevěnými, jednak fošnovými. Do současné doby bylo revitalizováno kolem 500 hektarů rašelinišť. To představuje asi 38 kilometrů odvodňovacích rýh.
Jak poznat nebezpečný mokřad:
Po zhlédnutí starých českých filmů lze nabýt dojmu, že pohyb po rašeliništích je životu nebezpečný.
Jak nebezpečná místa poznat: Kde jsou na koberci rašeliníku pouze vlhkomilné rostliny, jako ostřice mokřadní nebo blatnice, to jsou utajená jezírka, kde skutečně hrozí nebezpečí propadnutí. Naopak v tomhle případě se nelze řídit podle rostliny suchopýr, protože ten je schopen růst na vlhčích i sušších stanovištích. Na některých "utajených jezírcích" se propadnout nemusíte - suchý škraloup na jejich povrchu bývá občas tak pevný, že lidskou postavu udrží.
Například ve Skotsku, prý čas od času naleznou v tamní rašelině kvalitně zakonzervované osoby z doby kamenné nebo i jen ze středověku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 greased greased | Web | 8. září 2016 v 19:51 | Reagovat

online pujcky choceň [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama